Zdena Mašínová mladší, která se nám svěří se vzpomínkami na svůj dramatický život i na osudy bratrů a rodičů, čelila od roku 1953 neustálému špiclování Státní bezpečnosti. Komunistický režim ji zařadil mezi druhořadé občany. Bylo jí tehdy 20 let a měla tělesný hendikep.
Svým bratrům Josefovi a Ctiradovi nikdy nevyčítala, že se v říjnu 1953 probili do demokratického světa. Během svého odboje proto totalitě usmrtili dva příslušníky Sboru národní bezpečnosti, čtyři východoněmecké volkspolicisty a jednoho ozbrojeného civilistu.
„Často se mě lidé ptají, jestli jsem bratrům někdy nezazlívala, co udělali, že utekli za hranice a já jsem tu zůstala. Musím říct, že nikdy, ani minutu. Pro nás platil otcův vzkaz, že se nesmíme stát otroky – kdybych na počátku padesátých let mohla, dělala bych totéž, co moji bratři.“
Zdena Mašínová uvedla, že se od šedesátých let 20. století cítila jako víceméně svobodný člověk. „Nechodila jsem k volbám, nemusela jsem vůbec nic předstírat. Komunisti věděli, co jsem já a já věděla, co jsou oni. Nebyl to pro mne jistě lehký život, zvlášť s ohledem na mé zdravotní postižení. Zavřeli mě, pronásledovali a perzekuovali v zaměstnání. Ale byla jsem hrdá na svou rodinu,“ upozornila.

Divadlo 29, Svaté Anežky České 29, Pardubice
Pondělí 3. 6. v 18:30
Vstupné: 100 Kč