Autorské čtení, povídání o dospívání v disidentské rodině nebo o práci v botanické zahradě s Tobiášem Jirousem.

Tobiáš Jirous, spisovatel, básník, herec a hudebník se narodil historičce umění Věře Jirousové a filosofovi Jiřímu Němcovi, v rodném listě je však jako jeho otec uvedený Ivan Martin Jirous, odtud jeho příjmení. Ani s jedním otcem Tobiáš v dětství příliš času nepobyl, Ivan Martin Jirous strávil mnoho času ve vězení, Jiří Němec byl donucen v důsledku akce Asanace k vystěhování do Rakouska.
Do dvanácti let bydlel Tobiáš v Praze, ale hodně jezdil na různé venkovské usedlosti přátel z undergroundu. Narůstající tlak StB přiměl Věru Jirousovou, aby se s Tobiášem a s jeho mladší sestrou Sárou přestěhovala do Kostelního Vydří u Dačic, kde měli malé hospodářství s krávou, koněm a zahradou. Jako disidentské dítě neměl Tobiáš šanci studovat, vyučil se tedy zahradníkem. V roce 1989 byl stále ještě na učilišti. Po škole se Tobiáš přestěhoval do Prahy a pracoval v pražské botanické zahradě.
Na počátku devadesátých let se však dostal k práci, která více odpovídala jeho naturelu – byl produkčním v galeriích, redaktorem v nakladatelství, posléze začal studovat na Akademii výtvarného umění. V roce 1992 vydal svojí první básnickou sbírku Slova pro bílý papír, v roce 1997 sbírku Zakončený deník a v roce 2009 Noční můry noční můry. Je autorem dvou próz – „povídkového románu“ Počkej, na mě, Valentýne a autobiografického deníku Než vodopády spadnou. Publikoval v Lidových novinách, Mladé frontě Dnes, Literárních novinách, Hostu a dalších. Své knížky si sám ilustruje. Uplatnil se také jako herec v několika filmech.
Od šesti let hrál na bicí, v letech 1998–2000 bubnoval ve skupině DG 307, s přáteli a kolegy hudebníky nahrál CD Hifi Heroes a nějakou dobu hrál se skupinou Ivana Krále. Občas také vystupuje jako DJ.
Po smrti své matky Věry Jirousové vydal Tobiáš přepis jejich deníků pod názvem „Tweety 1956–1963.“

Institut Paměti národa, 1. patro, Machoňova pasáž, Pardubice
Pondělí 29. 4. v 18:30
Vstupné: 60 Kč